1. 9. 2014

Mé dojmy z 1. září 2014

Ráno jsem vstala a přistilhla jsem se, že se moc těším do školy. No věřili byste tomu? A to, že jsem byla nevyspaná mi tentokrát vůbec nevadilo, protože ta představa, že se po 2 měsících uvidím s lidmi, kteří mi neskutečně chyběli byla dokonalá. Nalíčila jsem se, oblékla se a dala jsem si snídani, zatímco jsem se dívala v televizi na Kouzelníky z Wawerly a potom jsem se vydala na autobus. Cestou do školy jsem si pustila mé oblíbené písničky a snažila se ze sebe setřást tu kapku nervozity, která byla ve mně. O ár písniček dopředu jsem se ocitla ve třídě, kde jsem viděla mé milované, ale i nemilované spolužáky. A největší zklamaní bylo, že zasedací pořádek byl úplně... jiný. Zkrátka jsem přes prázdniny žila s dojmem, že ve druháku bude všechno stejné. A to byla první věc, která mě vykolejila. Jakmile ale vstoupila naše třídní učitlka do třídy všechno se to jakoby proměnilo v páru, která se smísila s okolním vzduchem. Pochybosti, nervozita, hněv,zklamání. Všechny tyto pocity zmizely a...
snad to je natrvalo.

Po poučení o chování a novinkách ve školním řádu jsme se všichni rozprchly a šli se domů připravovat na další den, kdy nás čeká díky opravných maturitách jen 5 vyučovacích hodin. Ihned po mém příchodu domů jsem si podepsala sešity a začala jsem si říkat „Holka, tento rok bude složitý. Ale bude to i něco nového, takže do tohoto školního roku vejdi pravou nohou vpřed a nedělej si starosti s tím předešlým.” A přesně hodlám udělat. Zahodím staré starosti a trápení za hlavu a pokusím se začít znovu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře , ať už jdou pozitivní, nebo necgativní.